PASTEVNÍ CHOV prasátek

Prase z důvodu krátkého zažívacího ústrojí je zvířetem náročným na obsah a stravitelnost živin, z čehož vyplývá i potřeba volby vhodného spektra rostlin. Volíme druhy pomalu dřevnatící druhy s dostatkem listů zejména bohatých na sacharidy (jílek vytrvalý, lipnice luční, jetel luční, vojtěška setá). S pastvou prasat se v současné době setkáme zejména v rozvojových zemích, kde jsou často chována doma, v primitivních chlívcích či ohradách a jsou vypouštěna na pastvu, aby si alespoň část potravy obstarala sama a ulehčila tak majitelům.

Pastevní chov prasat u nás byl zejména v minulosti nejčastějším typem chovu. Vlivem intenzifikace zemědělství však došlo k jejímu ústupu. S přesunem chovu prasat do velkochovů, dochází k jejich šlechtění a tím i určité ztrátě odolnosti a otužilosti vůči okolním vlivům. Prasata chovaná celý život v relativně stabilních teplotách, tak aby byl co nejméně zatěžován jejich termoregulační systém a ona tak mohla nerušeně přibírat na váze, nejsou zvyklá na výkyvy teplot a neumí na ně ani vhodně reagovat. Proto jsou pro pastevní chov prasat vhodná zejména tradiční plemena. S odmítáním zachování pastevního chovu prasat se však začínají zásoby tradičních plemen pozvolna zmenšovat. Dochází ke ztrátě genetické rozmanitosti a snižuje se tak potenciál pro budoucí úspěšný chov prasat na pastvinách.

Pastevní odchov sebou ale přináší nižší finanční náklady na ustájení, lepší zdravotní stav a otužilost zvířat, a pokud jsou splněny všechny podmínky, tak zajišťuje i životní pohodu zvířat. Nevýhodou je však nižší plodnost některých tradičních plemen prasat a též nižší denní přírůstky. Prasata však mohou podle libosti projevovat a uspokojovat veškeré přirozené chování a potřeby. Sluneční záření pak likviduje choroboplodné zárodky a na pastvinách dochází také k nižšímu výskytu onemocnění končetin zvířat. Pro mladá zvířata je poté pastva vhodné zejména z hlediska lepšího vývoje svalstva, kostry a šlach. Pastva má také blahodárný vliv na veškeré fyziologické pochody v životě prasnic, jako jsou projevy říje, počet uvolněných a oplodněných vajíček, mléčnost, krotkost i snášenlivost a proto je v chovech, které kladou důraz na zdraví a též dobrou užitkovost prasat nepostradatelná.

Prasata nejsou příliš vyhledávanými pastevními zvířaty a vyžadují hlavně krmení bohaté na živiny s nižším obsahem vlákniny, proto jsou pro ně vhodné plochy s vyšším obsahem jílku vytrvalého, jehož píce je velmi kvalitní a má vysoký obsah vodou rozpustných cukrů. Specifikem je u prasat také jejich potřeba rytí, která se mnohdy neslučuje se záměry zemědělců, proto jsou prasata pasena zejména na pastvinách nevhodných pro jiný druh hospodářských zvířat, nebo se jim v rytí zabraňuje zavedením kroužku do rypáku. Rytí prasat má tendenci být lokalizované, ne vždy předvídatelné a je též silně závislé na velikosti pastviny, hustotě osazení a biotických parametrech daného místa. Intenzivnější rytí prasat může být užitečné v lesnictví, kde může pomoci k přípravě půdy pro výsadbu stromků nebo v rámci přirozené obnovy lesa. Pokud je nutné prasata přikrmovat, jsou v pastvině umístěna krmná zařízení.